Technika hry na sitár zdánlivě připomíná techniku hry na kytaru. Jsou zde však základní odlišnosti.
Levá ruka
Většina tónů je hrána na hlavní struně. Ukazováček se jedním místem neustále dotýká hlavní struny. Prst se plynule posunuje po struně. Při zmáčknutí struny se prst zastaví těsně před pražcem, neměl by se ho však dotýkat. Prostředník, případně prsteníček se stlačí strunu pouze v případě, že se jedná o nejvyšší tón vzestupné řady. Po té jde melodie vždy dolů.
Struna se i často vytahuje. Výšku tónu lze tak bez problému plynule změnit až o kvartu (o tři tóny nahoru). Při vytažení o kvintu (čtyři tóny) již často dochází k přetržení struny a velkému rozladění ostatních strun vlivem zvýšení napětí struny na nástroj.
Malíčkem se mohou odrážet spodní rezonanční struny, nebo hlavní struna.
K ornamentice se využívá i přírazů, skluzů a odtrhů podobně jako u jiných strunných nástrojů, a také jejich kombinací.
Vibráto se neprovádí chvěním prstu ve směru struny, ale opětovným vytahováním a povolováním struny.
Pravá ruka
Na ukazováčku je navlečený velmi těsný kovový prstýnek, kterým lze hrát oběma směry (do dlaně i z dlaně ven). Přesto, že údery na struny provádí pouze ukazováček, pohybují se tři prsty (ukazováček, prostředník a prsteníček) dohromady.
Palec se opírá o horní hranu krku celou dobu, výjimečně přejede nehtem spodní řadu rezonančních strun směrem nahoru.
Malík se používá hlavně k rozechvění rezonančních strun (shora dolů, případně jednotlivé tóny).
Nejlépe je se podívat na youtube na některá výuková videa.