Indická hudba je rytmicky velmi komplikovaná. Rytmy mohou mít 6, 8, 12, 16 nebo jiné množství dob. Těžké doby jsou orientované jinak, než jsme zvyklí v evropské hudbě. Například osmidobý rytmus by Evropan počítal jako 1-2-3-4-1-2-3-4. Ind ho bude počítat 1-2-3-1-2-3-1-2. Trvá docela dlouho, než si na to běžný Evropan zvykne.
Celky v Indické klasické hudbě jsou také poměrně dlouhé a udržet konstantní rychlost 10 minut je také velmi náročná disciplína.
Pokud tedy hrajete hudbu indickou, pak nutné hrát s tablistou (nejlépe lehce vyšší úrovně než jste vy sami). Hráčů na tabla však není tolik a pravděpodobnost, že najdete někoho, kdo bude ochoten s vámi cvičit desítky hodin není moc vysoká. Můžete zkusit dát inzerát, davy se vám však nepohrnou. Hodně hráčů má doba někde schovaný metronom. Ten je sice na mnoho věcí super, ale pro indickou klasiku je téměř nepoužitelný. Pak jste tedy odkázáni na nějakou pomůcku. Buď na software – ke kterému potřebujete pořád puštěný počítač (rychle jsem toto řešení opustil), nebo na „automatického bubeníka“, samostatnou krabičku s reproduktorem (a výstupem), kde si nastavíte rytmus (taal), rychlost i ladění.
Jestliže to s indickou hudbou myslíte vážně, jednoho eletronického tablistu si pořiďte – čím dříve, tím lépe. Pak i ty živé tablisty s vámi bude daleko více bavit hrát, když základy rytmů budete mít v sobě.
Co pokud indickou hudbu nehrajete? Pokud sitár používáte jako ozvláštnění své hudby, pak metronom je dobrou volbou. Osobně však doporučuju ho nepoužívat 100% času. Vnitřní rytmus se musí taktéž posilovat a navíc neustálé hraní s a metronomem (i s elektronickým tablistou) nás povede k určité mechaničnosti, která pro hudební výraz není dobrá.
Pokud vaše ambice není vystupovat na pódiích, pak hrejte tak, ať vám to přináší co nejhlubší zážitek. A něco mi říká, že to bude bez jakýchkoliv elektronických hraček 🙂 …