Tak jako kytara, housle, nebo jiné nám známé nástroje mají jméno pro každou svou část (např. luby, kobylka, ořech), tak i sitár má své názvosloví.
- Tumbá – zakulacená část sitáru. Je vyrobena z vydlabané a vysušené skořepiny tykve. Každý sitár má tumbu, která je připevněna k okraji rezonanční desky. Některé sitáry mají dvě tumby. Druhá tumba se šroubuje ze zadní strany do horní části krku. Většina hráčů používá druhou tumbu pouze zřídka (převážně při koncertech, fotografování, nebo ve studiu).
- Tabli – hlavní rezonanční deska nástroje.
- Dánd – krk nástroje, je zhotoven ze stejného materiálu jako je rezonanční deska a je dutý.
- Tár – struna
- Čikarí – horní dvě struny sitáru
- Jawári (džavárí) – kobylka
- Parda – pražec, vyrobené z tvarovaného mosazného drátu. Pražce jsou pohyblivé a umožňují tak správné ladění nástroje. Pražců je sedumnáct a více.
- Manka – korálek (často ve tvaru labutě) navlečený na struně a sloužící k jemnému doladění.
- Khunti – ladící kolík
- Ára – ořech
- Tánt – nit, nebo vlasec, kterým jsou přivázány pražce ke krku.
Na obrázku níže je vše krásně vyobrazeno – díky Honzovi Krausovi.
